• Česky
  • English
  • German
  • French
  • Spanish
  • Italy
header1.jpg
Competitions
Product news
     

Paša 3 - nový český rekord

European Paragliding Championship

Pondělí ráno 28.7.2008 -- budík 6:30 -- azurově modrá obloha. Vstávat takhle brzo o prázdninách je skoro hřích, ale tušila jsem, že celý den bude ten z povedenějších. Ráno jsem s mamkou stihla nasbírat brusinky, několik borůvek, pár modráků, a pak jsem se měla rozjet na Všechovské letiště. Jenže první sms od Péti (PBčka), že jsou zapikaný prostory TRA60 a TRA68, nebyla úplně optimistická. To by ale nebyl můj osobní „flyer" (lítač :-), aby neslíbil paní na ŘLP kafíčko (kdo ví co ještě B-)) (pozn.pilota: hodinu a půl telefonování s letištěm v Náměšti a Čáslaví, ale dopadlo to dobře jo a mezitím občas něco ulaminovat), a mohli jsme v klidu do vzduchu s povolením průletu pro všechny chrousty. Tím začíná můj úprk z lesa na autobus z Kardašovy Řečice (10:15) do Tábora, kde na mě s úsměvem čekali Péťa a  Omán. S „Jezevčíkem" (chroustosběračem) na letiště, a mezi prvníma jsme měli připravené všechny létací „hračky".

Vše bylo nachystáno kolem jedenácté k prvnímu startu. Koukáme kolem, nikdo se do vzduchu nemá a tak role chrousta je naše.

Do Milevska dobrý, a pak kde nic tu nic, žádné to krásné pípání, díra jak Kardašova Řečice :-). (pozn.pilota: v tom se skrývá ještě 5 km s tandemem na zádech a výčitky od pasažérky, že prý žádná sláva :-) Brali jsme to jako zahřívací kolo (19,27km) a  díky vlekaři Mílovi, který , jak prohlásil, „musím si dojet pro ovečky, abych měl kšeft", jsme se pomalu dostávali nazpátek k druhému startu. (pozn.pilota: kousek stopem a pak stejnak ještě na zpátek pro Malina) Po třetí hodině nás Míla vleká do vzduchu, při čemž ani  ne ve 3/4 délky letiště se odpojujeme, neb chytáme pěkný stoupáček. Na druhý start se k nám také připojuje padáčkář Malin.

Důležitou roli v našem zdařilém tandemovém letu (124,45km) sehrál Péťův nový padáček Pasha III - MAC PARA. Pašík letěl rychle (i 70km/h), sebevědomě, pěkně nás povozil a vůbec nezlobil. (pozn.pilota: Pašík letěl moc pěkně, akorát termika byla trošku divočejší, no to jsem rád, že si toho pasažérka nevšimla :-)

Cestou ve stoupácích nás po vnějším okruhu předlétávali větroně. Potkávali jsme i padáčky startující ten den v Nových Sadech u Brna. Slabším místem letu byl opět průlet kolem Milevska. (pozn.pilota: ze šeskových stoupáků sme se propadli na nula nula nic a ne a ne to ustředit, nakonec se to probralo až nad Orlíkem) Prali jsme se tam (teda spíš Péťa, já byla společník a fotograf) o každé to radostné pípnutí, protože na zem se nám fakt nechtělo. Najednou se to ale zlepšilo a my jsme míjeli další městečka a viděli hodně krásy - Orlík, zámek Blatná,... (pozn.pilota: krásně naskákaná lajna) 

Po cca 2 hodinovém letu mi začaly dřevěnět nožičky a ve výšce nad 2300m jsem se ke konci letu klepala jak ratlík. Zde to již vypadalo na první  přistání na letiště v Blatné. Ale proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, jsme s dostatečnou výškou letěli dál. (pozn.pilota: u pasažérky se dostavují první slabé nevolnosti a pilotovi odumírají nohy)  Od této chvíle letokilometry ubíhaly podstatně svižněji, (pozn.pilota: stoupákům už sme se radši vyhýbali a jen delfínovali) a tak jsme se po další 1,5 hodině letu dostali až k paloučku v blízkosti Horšovského Týna, (pozn.pilota: pasažerce se omlouvám, netušil jsem co provedou ty tři wingouvery) kde jsme spokojeně přistáli a zjistili, že dnes jsme „fakt ulítli".


K přistávačce přiťapkal domorodec, zeptat se zda jsme v pořádku, a zda nepotřebujeme pomoci. Vše bylo v pohodě a ještě nám prozradil, že místnímu paloučku se říká Šibeniční vrch.


 

Po lehkém zahřátí na zemi přišlo na řadu balení a odchod do nejbližší hospůdky na pivko a nějakej ten dlabanec. Na rozdíl od vyprávění Omána, který si přistál u vesničky, kde byla cedule na hospodě „jídlo vyprodáno", jsme měli větší štěstí. Nadlábli jsme se a mezi tím byl Péťa jak telefonní ústředna a začal svolávat všechny ostatní padáčkáře.

V tento pěkný den se nám povedl nový český rekord v kategorii tandemovém létání, ale povedl se i Charlimu v kategorii sport (335km - Nové Sady) a Janě Krátké (234km Nové Sady), která si před letem dala cíl zaletět svoji první stovku, a pro jistotu dala hnedle dvě :-). Péťa se tak posunul na první příčku v tandemovém létání a prohlásil: „ Tímto jsem asi trochu naštval Květu :-)" . (pozn.pilota: no uvidíme, jak dlouho nám to vydrží :-)

Díky svozu Dáďi Bzíry, který nás všechny jezevčíkem posbíral, jsme se pohodlně dostali nazpět. Cesta domů byla sice dlouhá a plná výmolů, ale zážitky z celého dne vše přebily. Všichni pak utíkali do hajan (úterý kolem 3:00 ráno) a těšili se na další letový den.

               

                                                                              Zdraví KuliChek(&Milča)