• Česky
  • English
  • German
  • French
  • Spanish
  • Italy
header8.jpg
Sportovní novinky
Produktové novinky
     

X-Ceará 2007
X-Ceará 2007

 

Je úterý a funí tak, že jsme to po par hodinách zabalili a odjeli k bazénku a my s Honzou Habermanem se pořadně prospat po včerejším letu. 
 

Pondělí byl první závodní den. Docela se liší od toho, na který jsme zvyklí u nás. Tak zaprvé mě strašně vyhovuje naše vstávání na 10 a tady, tady jsem měl už v 10 prvních 80km uletěno. Ti nejdrsnější startují už v 7, aby si hoďku posvahli a počkali na první točitelnou termiku, v tom máme my s Karlíkem velkou výhodu, těch našich dětských 70kg unese místní termika už kolem 8. A protože tady na rovníku Coriliusova sila míří směrem vzhůru tak jsou tady stoupáky po ránu o to silnější :-) Naše partička Čechů, Karel Vrbenský, Honza Habrman, Martin Kubíček a já, jsem se po dlouhém brifingu vznesli před devátou. Měli jsme to vymyšlený sqvěle. "Poletíme jako partička a budeme si pomáhat", takhle máme větší šanci se dostat do klubu čtyřstofkářů Wink

 
Hned po startu si nás termika pěkně natlačila k sobě, abychom mohli společně na dlouhou cestu. První stoupák se ale nelíbil Honzovi a tak se vracel, to se zase nelíbilo nám a Karlíkovi se nelíbilo, že já chci doprava, protože leva je lepši. A tak jsme se hned u prvního stoupáku rozprchli po svých. Po třech hodinách letu, kdy jsem se podruhé plazil po zemi a sliboval, ze už vždy dotočím základnu, i kdyby to mělo trvat hodinu, jsem potkal Káju, kde jinde než taky u země. Ve dvou se to lip táhne a tak jsme spolu pulhoďky poskakovali po platu u Monsignor Tabosi a snažili se dostat k 1000m vysokému pohoříčku, kde se alespoň o nějakou jistotu pilot může opřít. Protože až doposud jsme sice letěli podle mraku, ale jejich rozpady byly moc rychle a navíc termika úplně neuvěřitelně rozstříhaná. V takových podmínkách nám nezbylo nic než přestřeďovat a přestřeďovat a to je únavný, zvlášť když první dvě hodinky byly dostupný jen max. 1300m a podlaha ve 200 m. Těsně před úpatím letíme opět s mrskou výškou do míst jak říká Kája, tam to musí na 100% být. Teď si to představte, úpatí, mrak, odhadli jsme místo kde ho asi napíchnout, blížíme se, všechno se chvěje, poletuje vzduchem listí (a to ani trochu nepřeháním) a… a prostě nic, Kája přistává, já bojuji s větrem a slabým stoupákem a mířím do hor, stoupáky jsou dnes jen za speciální úplatu, já jsem v tom místě slíbil, že už nikdy nebudu mluvit sprostě Laughing
 
Po přeletu pohoříčka jsem nevěřil, co počasí udělalo, prostě se zastavil vítr a v místech, kde je to většinou zadarmo a rychle, jsem se táhl jak šnek. Konečně jsem se dostal k dalšímu záchytnému bodu, Nova Russas na 180km., kde se dokonce na chvilku rozfoukalo od západu, tzn. proti našemu plánovanému záfuku po vetru. Je 14:30 a já letím už pět a pul hodiny, je čas se nasvačit, vyčůrat, zacvičit si a pokračovat. Protože už mi dochází trpělivost a nebaví mě lítat jak detektiv čmuchal, měním taktiku na " hop nebo…“ funguje to, několikrát přistávám, ale konečně někam letím. Každý pomyslný otočňák trati hlásíme svozařům, aby měli přehled kde kdo je a tak i piloti ví jeden o druhém, i když se většinou nevidí, protože si každý voli cestu podle mraku a někdy až 30km od svozových cest. To se včera povedlo i mě. Je to vždycky průser, když sebou bouchnete o zem a musíte si zajistit nějaký oslí taxík k hlavní cestě. 
 
Byl jsem překvapen, když rádio zachrastilo a ozval se Honza, byl jen par km za mnou, trochu mi vrtalo hlavou, jak to že letí tak rychle. Já riskuji a podle informací z rádia stahuji náskok pilotu, kteří odstartovali už před osmou a Honza mě zezadu dohani. Rychleji už to neumím a tak si svým risk tempem pokračuji dál. Přistávám 10 min před západem slunce po osmi a pul hodinách letu na 286. km nejdál z padačkářů, Honza přistává 4ty na 267km, už půl hodinky po přistání se potkáváme ve stejné hospodě, kam jsme oba dorazili stopem a za pivo se dozvídám tajemství jeho rychlosti. A vy se ho dozvíte až v příštím reportu, až ho trochu vyšperkujeme Smile

 

Středa 

Počasí tady Ceare není v tomto týdnu úplně a1, dnes ve středu jsme se probudili do zatažené oblohy cirama, už kolem 6:30 se pomalinku rozpadali a začali naskakovat první kumulky. Když už jsme přifrčeli v 7 na start nevypadalo to vůbec dobře. Osm osmin a někdy i víc nedávalo moc šance na dlouhý a rychlý let. Přesto odstartovalo už v sedm asi 10 pilotu, a někteří už před pul osmou odletěli na trať. Já a Karlík jsme startovali před devátou, to jen tak zkusit, protože sluníčko na obloze vidět nikde nebylo.  

Po par km, jsem byl zafouknut do kopečků a dostal jsem tam pořádnej náklad a v rotoru se ještě podařilo zvednout, ale o par km později z rovin ve stínu už ne. Kája, který odlítal od kopce později, mě přeletěl a zmizel v dáli. Na to jak to dnes bylo zataženy, tak to ale fungovalo překvapivě dobře. U země jsem zápasil ve skoro 2metrovém stoupáku. A teď jsem zpátky a dozvídám se, že v 13:30 Frankie Rafal a Ceceo jsou na 200km a to můžou letět až do 17:30 :-) no abych se přiznal, to jídlo, který teď baštím mi skoro přestalo chutnat. Nicméně máme ještě dva dny, tak se frčím vyspat.  

 

Pátek

Je už skoro pátek, sedím na korbě auta a už dobré 4 hoďky tu ve dvou, zasypáni batohama poskakujem a těšíme se, až dorazíme kolem 2rano do Nove Russie. Tam nás čeká velký bus a alespoň malej příslib pohodlných zbylých 4hodin cesty. Tak i takhle vypadá Xceara. Po včerejším výkonu chlapců od Solu dnes byli všichni patřičně motivováni a včas na startu. Dnes už od šesté byla obloha jako vymetena a první kumulky naskakovali už před sedmou. Dnes jsme si s Kájou vymysleli důkladnější taktiku jak spolupracovat. Já jsem odstartoval už před osmou a za 10 min mel dotočenou základnu ve 1200m. Chvilku jsem vyčkával, ale Káju jsem neviděl startovat. Intervalu kdy se dá pohodlně, nebo raději, kdy vůbec jde odstartovat dnes bylo málo. Už od 7 kdy jsme přijeli na kopec pěkně funělo.  

A tak jsem se vydal na trať sám. Letěl jsem opatrně a pomalu, dotáčel jsem vše a spoléhal jsem na vítr, že si mě odriftuje sám. Po chvilce jsem zahlídl Káju a tak jsem na něj počkal. Když přiletěl, ukázalo se, že to je Erik Rainfeld.  

A tak jsem ve třech ještě s jedním gradientem kličkovali a snažili se spolupracovat v dostřeďování a hlavně hledání stoupáků takřka v bezoblačné termice. Dnes to není klasická Xceara, moc turbulence a bezoblačná, to není pro lítání to nej. Prostě bez štěstí se to neobejde. To jsme měli všichni tři na 70km kde jsme šli až na zem. Po tomhle stoupáku jsme se rozdělili. Když jsem s trochou štěstí a akrovložkou přeletěl pohoří, mraků přibylo, ale vítr do zad slábnul. Pak se dalších 7 hodin nestalo nic výjimečného, nahoru dolu, někdy rychleji a někdy pomaleji. V 13 hod jsem mel za sebou 200km což mi dávalo šanci na dlouhej let. Západ slunce byl 17:45. Po 10 hodinách jsem přistál na 378 km.  

Je 7:30 a busík zastavuje, jdu se nasnídat a zpátky na kopec, jsem zvědavej jak dlouho se dnes ve vzduchu udržím, protože moje já křičí kur... Spát a hned Smile 

 

Sobota

Čao všichni, poslední páteční den závodu nám počásko nepřálo, teda mě spíš přálo, protože po noci strávené v busíku a na korbě jeepu jsem musel alespoň na dvě hoďky zalehnout. Na start jsem dorazil "až" v deset. Ještě nikdo neodstartoval. Čekali jsme do 12 a termika už byla natolik silná, že dokázala vždy na 5 až 10 min uklidni vítr do normálu. Měli jsme v plánu společný let do Nove Russei, ale podmínky byly natolik divoký, že se nám třem nikdy nepovedlo ani na chvilku sjednotit a letět spolu. Nevím, jak to Ti Brazilci dělají Laughing 

Já jsem nakonec přistál už po 66km v Madalene, protože po dvou hodinách spánku, na mě tenhle vzdušný bengál byl až moc. Už jen samotné přistání bylo mimořádně záživný, jak už to bývá, když chcete dolu všude vás to střílí nahoru, což tady platí hlavně opačně. Zítra, tj. v sobotu nás už čeká jen let do Nove Russy, který se nepočítá do hodnocení závodu.  

 Tomáš Brauner

 

Výsledky XCEARÁ 2007

1. místo Tomáš BRAUNER

22. místo Karel VRBENSKÝ

Gratulujeme a přejeme hodně dalších úspěchů. 

 

 

X-Ceará 2007
X-Ceará 2007
X-Ceará 2007
X-Ceará 2007
X-Ceará 2007
X-Ceará 2007
X-Ceará 2007
X-Ceará 2007