|
|
|
|
|
 |
Je úterý a funí tak, že jsme to po par hodinách zabalili
a odjeli k bazénku a my s Honzou Habermanem se pořadně prospat po včerejším
letu.
|
Pondělí byl první závodní den. Docela se liší od
toho, na který jsme zvyklí u nás. Tak zaprvé mě strašně vyhovuje naše vstávání
na 10 a
tady, tady jsem měl už v 10 prvních 80km uletěno. Ti nejdrsnější startují už v 7,
aby si hoďku posvahli a počkali na první točitelnou termiku, v tom máme my s Karlíkem
velkou výhodu, těch našich dětských 70kg unese místní termika už kolem 8. A protože tady na rovníku
Coriliusova sila míří směrem vzhůru tak jsou tady stoupáky po ránu o to silnější
:-) Naše partička Čechů, Karel Vrbenský, Honza Habrman, Martin Kubíček a já,
jsem se po dlouhém brifingu vznesli před devátou. Měli jsme to vymyšlený sqvěle.
"Poletíme jako partička a budeme si pomáhat", takhle máme větší šanci
se dostat do klubu čtyřstofkářů 
|
Hned po startu si nás termika pěkně natlačila
k sobě, abychom mohli společně na dlouhou cestu. První stoupák se ale nelíbil
Honzovi a tak se vracel, to se zase nelíbilo nám a Karlíkovi se nelíbilo, že já
chci doprava, protože leva je lepši. A tak jsme se hned u prvního stoupáku rozprchli
po svých. Po třech hodinách letu, kdy jsem se podruhé plazil po zemi a
sliboval, ze už vždy dotočím základnu, i kdyby to mělo trvat hodinu, jsem
potkal Káju, kde jinde než taky u země. Ve dvou se to lip táhne a tak jsme
spolu pulhoďky poskakovali po platu u Monsignor Tabosi a snažili se dostat k
1000m vysokému pohoříčku, kde se alespoň o nějakou jistotu pilot může opřít.
Protože až doposud jsme sice letěli podle mraku, ale jejich rozpady byly moc
rychle a navíc termika úplně neuvěřitelně rozstříhaná. V takových podmínkách nám
nezbylo nic než přestřeďovat a přestřeďovat a to je únavný, zvlášť když první
dvě hodinky byly dostupný jen max. 1300m a podlaha ve 200 m. Těsně před úpatím
letíme opět s mrskou výškou do míst jak říká Kája, tam to musí na 100% být. Teď
si to představte, úpatí, mrak, odhadli jsme místo kde ho asi napíchnout,
blížíme se, všechno se chvěje, poletuje vzduchem listí (a to ani trochu nepřeháním)
a… a prostě nic, Kája přistává, já bojuji s větrem a slabým stoupákem a mířím
do hor, stoupáky jsou dnes jen za speciální úplatu, já jsem v tom místě slíbil,
že už nikdy nebudu mluvit sprostě  |
| Po přeletu pohoříčka jsem nevěřil, co počasí
udělalo, prostě se zastavil vítr a v místech, kde je to většinou zadarmo a
rychle, jsem se táhl jak šnek. Konečně jsem se dostal k dalšímu záchytnému
bodu, Nova Russas na 180km., kde se dokonce na chvilku rozfoukalo od západu,
tzn. proti našemu plánovanému záfuku po vetru. Je 14:30 a já letím už pět a pul
hodiny, je čas se nasvačit, vyčůrat, zacvičit si a pokračovat. Protože už mi
dochází trpělivost a nebaví mě lítat jak detektiv čmuchal, měním taktiku na
" hop nebo…“ funguje to, několikrát přistávám, ale konečně někam letím.
Každý pomyslný otočňák trati hlásíme svozařům, aby měli přehled kde kdo je a
tak i piloti ví jeden o druhém, i když se většinou nevidí, protože si každý
voli cestu podle mraku a někdy až 30km od svozových cest. To se včera povedlo i
mě. Je to vždycky průser, když sebou bouchnete o zem a musíte si zajistit nějaký
oslí taxík k hlavní cestě. |
Byl jsem překvapen, když rádio zachrastilo a ozval se
Honza, byl jen par km za mnou, trochu mi vrtalo hlavou, jak to že letí tak
rychle. Já riskuji a podle informací z rádia stahuji náskok pilotu, kteří
odstartovali už před osmou a Honza mě zezadu dohani. Rychleji už to neumím a
tak si svým risk tempem pokračuji dál. Přistávám 10 min před západem slunce po
osmi a pul hodinách letu na 286.
km nejdál z padačkářů, Honza přistává 4ty na 267km, už půl
hodinky po přistání se potkáváme ve stejné hospodě, kam jsme oba dorazili
stopem a za pivo se dozvídám tajemství jeho rychlosti. A vy se ho dozvíte až v
příštím reportu, až ho trochu vyšperkujeme  |
Středa Počasí tady Ceare není v tomto týdnu úplně a1, dnes
ve středu jsme se probudili do zatažené oblohy cirama, už kolem 6:30 se pomalinku
rozpadali a začali naskakovat první kumulky. Když už jsme přifrčeli v 7 na
start nevypadalo to vůbec dobře. Osm osmin a někdy i víc nedávalo moc šance na dlouhý
a rychlý let. Přesto odstartovalo už v sedm asi 10 pilotu, a někteří už před
pul osmou odletěli na trať. Já a Karlík jsme startovali před devátou, to jen
tak zkusit, protože sluníčko na obloze vidět nikde nebylo. Po par km, jsem byl zafouknut do kopečků a dostal
jsem tam pořádnej náklad a v rotoru se ještě podařilo zvednout, ale o par km
později z rovin ve stínu už ne. Kája, který odlítal od kopce později, mě přeletěl
a zmizel v dáli. Na to jak to dnes bylo zataženy, tak to ale fungovalo překvapivě
dobře. U země jsem zápasil ve skoro 2metrovém stoupáku. A teď jsem zpátky a dozvídám
se, že v 13:30 Frankie Rafal a Ceceo jsou na 200km a to můžou letět až do 17:30
:-) no abych se přiznal, to jídlo, který teď baštím mi skoro přestalo chutnat.
Nicméně máme ještě dva dny, tak se frčím vyspat. |
Pátek Je už skoro pátek, sedím na korbě auta a už dobré 4
hoďky tu ve dvou, zasypáni batohama poskakujem a těšíme se, až dorazíme kolem
2rano do Nove Russie. Tam nás čeká velký bus a alespoň malej příslib pohodlných
zbylých 4hodin cesty. Tak i takhle vypadá Xceara. Po včerejším výkonu chlapců
od Solu dnes byli všichni patřičně motivováni a včas na startu. Dnes už od šesté
byla obloha jako vymetena a první kumulky naskakovali už před sedmou. Dnes jsme
si s Kájou vymysleli důkladnější taktiku jak spolupracovat. Já jsem odstartoval
už před osmou a za 10 min mel dotočenou základnu ve 1200m. Chvilku jsem vyčkával,
ale Káju jsem neviděl startovat. Intervalu kdy se dá pohodlně, nebo raději, kdy
vůbec jde odstartovat dnes bylo málo. Už od 7 kdy jsme přijeli na kopec pěkně
funělo. A tak jsem se vydal na trať sám. Letěl jsem opatrně
a pomalu, dotáčel jsem vše a spoléhal jsem na vítr, že si mě odriftuje sám. Po
chvilce jsem zahlídl Káju a tak jsem na něj počkal. Když přiletěl, ukázalo se, že
to je Erik Rainfeld. A tak jsem ve třech ještě s jedním gradientem kličkovali
a snažili se spolupracovat v dostřeďování a hlavně hledání stoupáků takřka v bezoblačné
termice. Dnes to není klasická Xceara, moc turbulence a bezoblačná, to není pro
lítání to nej. Prostě bez štěstí se to neobejde. To jsme měli všichni tři na 70km
kde jsme šli až na zem. Po tomhle stoupáku jsme se rozdělili. Když jsem s
trochou štěstí a akrovložkou přeletěl pohoří, mraků přibylo, ale vítr do zad slábnul.
Pak se dalších 7 hodin nestalo nic výjimečného, nahoru dolu, někdy rychleji a někdy
pomaleji. V 13 hod jsem mel za sebou 200km což mi dávalo šanci na dlouhej let.
Západ slunce byl 17:45. Po 10 hodinách jsem přistál na 378 km. Je 7:30 a busík zastavuje, jdu se nasnídat a zpátky
na kopec, jsem zvědavej jak dlouho se dnes ve vzduchu udržím, protože moje já křičí
kur... Spát a hned |
Sobota Čao všichni, poslední páteční
den závodu nám počásko nepřálo, teda mě spíš přálo, protože po noci strávené v
busíku a na korbě jeepu jsem musel alespoň na dvě hoďky zalehnout. Na start
jsem dorazil "až" v deset. Ještě nikdo neodstartoval. Čekali jsme do 12 a termika už byla natolik
silná, že dokázala vždy na 5 až 10 min uklidni vítr do normálu. Měli jsme v plánu
společný let do Nove Russei, ale podmínky byly natolik divoký, že se nám třem
nikdy nepovedlo ani na chvilku sjednotit a letět spolu. Nevím, jak to Ti Brazilci
dělají Já jsem nakonec přistál už po 66km v Madalene,
protože po dvou hodinách spánku, na mě tenhle vzdušný bengál byl až moc. Už jen
samotné přistání bylo mimořádně záživný, jak už to bývá, když chcete dolu všude
vás to střílí nahoru, což tady platí hlavně opačně. Zítra, tj. v sobotu nás už čeká
jen let do Nove Russy, který se nepočítá do hodnocení závodu.
Tomáš Brauner |
Výsledky XCEARÁ 2007
1. místo Tomáš BRAUNER
22. místo Karel VRBENSKÝ Gratulujeme a přejeme hodně dalších úspěchů.
|
|
|
|
