• Česky
  • English
  • German
  • French
  • Spanish
  • Italy
header5.jpg
Sportovní novinky
Produktové novinky
     

PWC 2008 - Bulharsko

3.8. Neděle

European Paragliding Championship

Po náročné dlouhé cestě autem nás letos v Sopot přivítalo krásné letové počasí. A hned první závodní den se letěl krásný 72km dlouhý task. Předpověď nám dávala silnější sever až kolem 10m/s ale silná termická aktivita jižně situovaného hřebene postupně vítr rozehnala. Ale hned po startu byl severák znát. Nejlépe se zvedalo v horách, kde se na návětrné straně mraků, dalo vysvahovat až do 2800m. Trochu to házelo a cesta na první 20km vzdálený otočňák podél závětrné strany hřebene byla pro mě kličkovanou mezi mraky. Ti co letěli níže pod základnami, letěli v klidnějším prostředí a proti slabšímu větru, ale na konci, když se hřeben opouštěl, měl jsem nádskok asi 500 výškových metrů a pak šup do rovin. Tam už to taková sranda nebyla. Vítr a dvě zádržné vrstvy udělaly ze stoupáků klikatého hada. Takže přečíst si chlupatý mrak najít stoupák a vytočit jej na jeden zátah, tak jak jsme zvyklý u nás, tak to prostě nefungovalo. Chtělo to hodně trpělivosti a přestřeďování a hlavně se držet skupinky. Volba stopy byla dnes zásadní. Když jsem odlétal do cíle, letěl jsem s Ogisavou, testovacím pilotem Ginu. Na začátku jsme měli stejnou výšku a asi 10 m od sebe. Já jsem letěl pravým obloukem více nad město, které dávalo a Ogi to pral rovně za šipkou. V cíly byl mezi námi rozdíl 600výškových metrů. Podobné situace dnes zažívali všichni. A jestli to tu bude celý týden stejné, budeme potřebovat hodně štěstí.

 

 Tomáš Brauner

4.8. Pondělí

Další krásny task. Dnešní kolo měřilo 86 km

Opět dnes předpověď dávala silnější sever až kolem 7-8m/s.Na startu dlouho trvalo, než termika přetavila vítr, aby se dalo vůbec odstartovat. Těsně před window open se termická briza začala protlačovat na start. Občas přišel devlik ze zadu a strhl všechny padáky až k nohám pilotů.
 A je odstartováno, piloti se zmítají v trochu turbolentnějším vzduchu, hlavně v okolí startu. Jak se jednou zvednu nad 1500m je klid. Vybrat místo na start je opět loterie. Po startu vedlo první rameno asi 28km po hřebenech. Po včerejší zkušenosti s místním terénem, se mi už letělo výrazně lépe. Je pořád potřeba počítat se silnějším severním prouděním a držet se na vrcholku hor, nebo pod základnami. Na konci hřebene se zvednout a šup do rovin. Ty dnes fungovali opravdu bídně a kdyby jsme neměli dostupy kolem 2300m nevím nevím , jestli by vůbec tak dlouhé rovinové kolo šlo odletět.
 Na posledním rameni při spurtu do cíle jsme letěli s první partičkou asi čtyř padáků. V čele s Urbanem Andym a Helmutem. Vhodnou kličkovanou jsem si vybíral stopu a je neuvěřitelné, jak to tady funguje. Vidíš, že vlevo to padá, uhneš doprava a po chvilce až se karty obrátí, zase do leva. Po 10km jsem na nich vydělal asi 800 výškových metrů a už to vypadalo, že bych mohl doskočit do pásky první. Ale smůla na sebe nenechala dlouho čekat. Pastička byla u posledního otočnáku, který byl na kopci. Letěl jsem na něj s dostatečnou výškou, tak abych se už nemusel zvedat a najednou jaké překvápko. Po kopci valil severák pěkně si to sypal dolů i s námi. K otočňáku mi chybělo 200m a čím jsem byl blíž kopci, tím více jsem jen stál a padal. Piloti letící za mnou se ještě malinko přizvedli, ale i pro ně to bylo málo. Po pár minutách kolo zastavili.
 
 
 Tomáš Brauner 
 
5.8. Úterý
 
Dnešní kolo měřilo 78 km, opět podobná situace, severní proudění jen trochu silnější než včera, předpověď dobrých termických podmínek a málo oblačnosti. Protože se dnes organizátoři báli za nás, tak nám raději task komitee postavila celé kolo do rovin, vyjma prvního 19km dlouhého ramena které z poloviny vedlo podél hřebene.

Po včerejší zkušenosti s devlíkama na startu, bylo dnes prodlouženo startovní okno, aby měli všichni příležitost odstartovat a pořádně se zvednout. A že to dnes pár pilotů přepísklo. Na prvním breafingu nás upozorňovali na maximální možnou povolenou výšku, která je 2900m. Dnes někteří měli na startovní kružnici o něco málo více. Vítězem dnešního dne je nejspíš Torsten Siegel se svými 3100m.

A teď něco málo o letu samotném. Vše probíhalo podle stejného scénáře jako dny předcházející. Kopce super, ale turbulentní, roviny nečitelné s chlapáckými klesáky a dětskými stoupáky do 3m/s. Já jsem dnes měl z letu stíhací závod, protože hned na druhém otočňáku jsem zbytečně vystřelil dopředu a když jsem si všiml, že po mé levici a lehce za mnou se zvedá padák ze země, říkal jsem si, že ještě není čas na hrdinství a poletím raději na jistotu. Ale 500m zpět po trati a ve velkém klesáku právě na poslední ocásek už skomírajícího stoupáku, výhra nebyla. A pak už se kolem mě jen hemžily dvouciferné čísla na padáku a sem tam nějaká pilotka a pár vindamáků :-) Celej ocas startovního pole měl trošku peška na termické cykly. První skupinka vystřelila ve 4m/s do stratosféry a my jsme vždy přilétli s křížkem po funuse. A tak se náskok snad 50 člené skupiny jen zvětšoval. Zrovna jsem si říkal, že teď už jen zázrak nám pomůže a na posledním rameni se to povedlo, čelní skupina se nezvedla moc rychle, zato my jo a pak už stačilo jen vhodně volit stopu, kterou nám krásně bojkotovali padáky před námi a šup do cíle.

Tomáš Brauner


Výsledky po třetím kole
 
8.8. Pátek 
 
Páteční kolo byla klasická hřebenovka o délce 100km, nic těžkého, promazat speed, rozcvičit nohy naplnit vaky vodou a šup do vzduchu.
Po startu přišlo překvápko, kde jsou stoupáky? Marně se plácáme a ne a ne najít něco silnějšího. Dnes je více oblačnosti a základny klesly do 2000, ale i tak je dotočit, dalo hodně práce. První rameno asi 40km nebylo úplně nejjednodušší. Kopec moc nechodil a vyplácelo si držet výšku někde mezi 1300 až 1700, tam stoupáky chodily nejlíp. Spolu s Gasparem, jsme hned vypálili ku-předu a pomalu si vytvořili par km nadskoku. Po přeskoku na další hřeben se začala vytvářet velká oblačnost a hřeben začal byt zastíněny. Bylo těžší naházet stoupáky a tak jsme, na otočném bodě byli sežraní první partičkou. V té době bylo startovní pole už pěkně roztrhané, ale po otočení jsme skákali na nejbližší kopec, ale stoupák tam byl jen jeden a slabší. A tak se pomalinku přihnal i zbytek startovního pole a zase jsme byli všichni pohromadě.
 Druhé rameno zpět už bylo pomalejší, stínu pomalu přibývalo a čím se letí pomaleji, tím hůř se může skupinka utrhnout. Nicméně se nám to povedlo a pomalu se pole začalo roztrhávat. Když jsme prolítali kolem startu a na otočňák to bylo už jen 10km začalo poprchat. Za par minut to sice skončilo, ale těsně před otočením otočňáku bylo kolo stopnuté a to jsme dnes měli tak našlápnuto :-)

Tomáš Brauner 
 
9. 8. Sobota  - poslední kolo
 
Poslední 6. kolo dnes bylo kratší, protože se očekával vývoj bouřek v odpoledních hodinách a slabá termická aktivita. Na 47 km dlouhé trati byly 4 otočné body, více jak polovina se letěla po hřebeni a závěr byl v rovinách.
Poslední 6. kolo dnes bylo kratší, protože se očekával vývoj bouřek v odpoledních hodinách a slabá termická aktivita. Na 47 km dlouhé trati byly 4 otočné body, více jak polovina se letěla po hřebeni a závěr byl v rovinách.
Už samotné čekání na start byl boj o pozice ve slabých rozbitých stoupácích. Asi všichni se modlili, ať se nikomu nic nestane a hlavně ať je 13:20, což byl dnešní čas startu. Hned po startu jsem se snažil protlačit dopředu, protože motání se s ostatními piloty ve slabých stoupácích je nebezpečné a pomalé. Měl jsem štěstí a narazil jsem na uzoučkou trojku a vyvezl se o pár stovek metrů výš a dostat se na čelo už nebyl problém. Dnes byla poslední šance trochu riskovat. Já, Gaspar a Rafal Luckos jsme si vytvořili malý, ale důležitý náskok. 20 km před cílem jsme se potřebovali zvednout na konci hřeben a skočit na předposlední otočňák, ale stoupák nikde. Tak jsme skočili s psí výškou a za odměnu jsme se propadli až do druhé skupinky. Naštěstí se posledních 20km letělo proti větru, což nám dávalo větší šanci dohonit ztrátu. Zezadu se totiž tlačí nejlíp :-) Před sebou máte vybójkované stoupáky, vybíráte si jen ty nejsilnější a mezi nimi na plným speedu. Podařilo se, po 10km jsem chytil první malou skupinku, ve které letěl i Dejv. Poslední kousek rovinami je vždy ten nejtěžší. Rafal se pustil sám dopředu a měl smůlu, nenašel žádný silný stoupák. Zato naše skupinka to dotáhla až do cíle, sice s odřenýma ušima, protože nás potkalo dlouhé 5m/s klesání a navíc proti větru 15km/h. Na plných šlapkách jsme do cíle doklouzli ze 100 metrů :-)
Dnešní výsledek mi nakonec stačil na celkově druhé místo, jupííí :-)
 
Tomáš Brauner
 
 
 
PWC 2008 - Bulharsko
PWC 2008 - Bulharsko
PWC 2008 - Bulharsko
PWC 2008 - Bulharsko
PWC 2008 - Bulharsko