• Česky
  • English
  • German
  • French
  • Spanish
  • Italy
header2.jpg
Sportovní novinky
Produktové novinky
     

PWC 2008 - Brazil

PWC Brazil

Neděle 28. 9. 2008 - první platné kolo

První kolo našeho brazilského finále dopadlo nadevšechna očekávání. První překvápko bylo počásko, podle Brazilců mělo v neděli hustě pršet, a tak jsme společně s většinou pilotů vyrazili na welcome přípitek na místní disco.

Caipirinha je oblíbené místní pití. Třtinová pálenka + cuk + limetky a led, zákeřná kombinace srazila na kolena několik pilotů a samozřejmě i nás. A neděle ráno, modrá obloha, žádný vítr, takřka ideál!
Dnešní kolo bylo jen 50km dlouhé, protože se očekávalo 8/8 oblačnosti a silnější jižní vítr.
Nejzajímavější příběh dnešního kola měl určitě Luděk - Pampalini. Už na 10km trati byl sražen a zároveň srazil japončíka, bitva o Pearl Harbor hadra. Po čelním nárazu, kde pravděpodobně letěl japonský pilot na speedu se ozvala ohlušující rána a vteřinku poté už Luďánek odlétal s 80% zbytkem Advance padáku a japončík padal jako střela jen na pár komůrkách svého levého ucha. Ale už v páté vteřině se oba houpali na svých záložních padácích a pozvolna se snesli do lesa.
My ostatní jsme pokračovali proti silnějšímu větru. Postupně se ale začalo tvořit více oblačnosti a když jsme přiletěli mezi kamenné kopce připomínající homole cukuru, už byl všude kolem nás stín a jen silný vítr. Piloti kteří se dostali pod úroveň kamenných až 300m vysokých homolí si užili pravý rockenroll. My šťastnější jsme přežabkoovali po vršcích a snažili se držet si výšku.
A začalo se rozhodovat, nebylo moc jasné, který z mnoha stínů bude fungovat nejlíp. V té chvíli vedoucí Andy Aebi si zvolil cestu horama a Urban Valič v čele naší partičky rovinama a hlavně přímo na otočňák. V těžce letitelných podmínkách jsem se rozhodl raději pomalu dostoupat základnu a letět pod oblačností co nejvýše, tak aby šlo využít slabého stoupání těsně pod oblačností. Nebylo to nejšťastnější rozhodnutí, protože po pár minutách bylo kolo pro déšť stopnuto. A já se mohl s mojí výškou jít vycpat.
Podobně na tom byl i Urban, který měl našlápnuté vyhrát, ale jeho taktika ho zavedla zpět do hor, už s velkou výškou, kde měl cestu nalajnovanou kopcama a mohl dosáhnout i posledního otočňáku s jistotou. Skupina s malou výškou pokračovala dál po trati a asi věřila na zázrak. A ten opravdu přišel v podobě stopnutého kola. Škoda že se nedávají extra body za výšku :-)

Tomáš Brauner 

 

Pondělí 29. 9. 2008 - druhé platné kolo


Je pondělí ráno a sluníčko si evidentně už od rána vzalo dovolenou, jeho místo zabraly mraky. V HG se většina lidiček tvářila nasraně, někteří si stěžovali na včerejší kolo, ti co zaletěli včera dobře zase nadávali na dnešní počasí a těch málo co byli v pohodě pravděpodobně ještě střízlivěli.
Na kopec se díky všudypřítomnému pesimismu vyrazilo o hoďku později. Po příjezdu jen tak na přivítanou spadlo pár kapek. Kolem 12h na chvilku vylezlo slunce a organizátoři vypsali kolo.
Letělo se podobné jako včera, 49km kolmo na silnější vítr. Už start který byl v rotoru byl náročnej. Piloti ve vzduchu poskakovali jako jojo a jen stěží se zvedali. My znalejší terénu jsme hned po nastoupání pár metrů nad start přepadli na druhou stranu kopce, objeli obrovskou 1000 metrů vysokou homoli a z její návětrné strany se zvedli jako pážátka do základen. Jen já a Renča jsme tak odlítali alespoň na startovní hodiny se základnou. Většina pilotů se za celý let pořádně nezvedla, někteří za celou dobu letu neviděli ani kousek slunce a někteří - ti mazanější skoro celé kolo odsvahovali.
Byl to jeden z nejzajímavějších tasků, co jsem kdy letěl. Většinu trati jsme byli hodně nízko a díky silnějšímu větru využívali každého kopce na podržení a počkání si na interval. Díky našim Šumicím a Uhřínovu jsem se cítil jako ryba ve vodě. Místní podmínky jsou neuvěřitelné, všude stín už dlouhou dobu a přesto se pod váma utrhne dvoumetrový stoupák. Jen se trochu bojím až tady zažijeme slunečný den, to bude asi masakr 
Trauma zažívali Švýcaři a Němci a ostatní alpští lítači. Ti netušili že po tak malých kopečcích a hřebíncích (někdy jen 50 metrů) se dá vůbec letět. A v podstatě 2 a půl hodiny přistávali :-)
Největší fifáci byli dva piloti Myata z Japan a ještě kdosi, kteří to vzali hodně daleko od kurzu trati a letěli po horách, nebo spíš homolích až 1000 metrů vysokých a většinu trati pohodlně odsvahovali.
Let trval hodně dlouho a tak už nebyl čas doletět až deo cíle a většina pilotů, kteří měli vytrvalost a trochen štěstí přistála v rozmezí pár km těsně před cílem. Poslední otočňák 6km od cíle byla konečná. Snad všichni na něj přiletěli s psí výškou kolem 16.30h místního času, kdy už je sluníčko níže a navíc od něj do cíle to bylo proti větru 20km/h. Snad kdyby se startovalo o tu hodinku dříve, kterou jsme pročekali u HQ, mohlo to vypadat jinak.

Tomáš Brauner 


Úterý 30. 9. 2008 - znovu letíme!


Dneska na nás už od rána svítilo sluníčko a vše vypadalo naprostě sqvěle. Organizátoři se bušili do prsou, že dnes bude den s velký Dé.
Jak řekli tak se i stalo, měli do puntíku pravdu, jen jsme si to užívali jinak, než by se nám líbilo. Včera jedno z nejkrásnějších kol a dnes jedno z nejtěžších, co jsem kdy letěl.
Bylo vypsáno 75km trojúhelník s pendlem uprostřed, protože nemělo takřka nic foukat.
První rameno asi 20 km se letělo podél hřebene, nebo spíše stolové hory a jak naschvál foukalo opačně než řekli. Takže to byla docela fajn rozcvička. Po proletění prvního otočňáku jsme kompletně všichni sjeli na kopec připomínající Ranou v měřítku 1:2. Ti co se na něj nedostali, tak vyhnili a my ostatní jsme tam začali bojovat. Bylo to príma točit na kopci s převýšením 50 metrů s dalšíma 30 ti přemotivovanýma pilotama. Slovíčko marast asi nejlíp vystihne naše pocity.
Před odjezdem do Brazil jsem byl lítat v Pieve di Alpago s mýma kamarádama, kteří začínají. Docela se jim tam líbilo, teda až na to, že ve vzduchu bylo na tak "malým" hřebínku Dolady na ně moc lidí, takže jsme jim zkazili požitek z letu. Bylo nás tam 10 :-) Zajímalo by mě, co by asi řekli na tohle.
Ještě větší nářez nás ale čekal za 2. otočňákem. Takřka všichni, kdo ještě letěli skončili na dvou malých hřebíních a začali svahovat. Vítr sílil v nárazaech snad přes 40 km/h, bríza která měla dorazit až pozdě odpoledne si řekla, že nás potěší a do toho ještě v sedmi stovkách inverze. Asi nejhorší možná kombinace. Pomalu po 20ti minutách svahování a čekání na interval a přetlačování se s ostatníma, mi začalo docházet, že odsud nevede jiná cesta než malinkatým údolíčkem se prosvahovat do závětří velkého kopce a věřit na zázrak. Opravdu to tudy šlo. To už ale nemohl vyzkoušet Dejvy, který dostal kravatu, když se snažil na speedu znovu prosadit před kopec. Po zakontrování rotace ale padák přešel do stollu a už nebyla výška nato, aby si kravatu mohl otevřit, tak pohotově tasil záložák. Ihned po nafouknutí bezpečně dosedl do větví stromů. Teď sedí na balkonku a sešívá si roztrhané padadlo.
A my šťastnější se pomalu suneme po malém hřebínku a snažíme se využít každého kozího prdu k pozvednutí.
Za pár mínut nad malou vesničkou, kde uprostřed byla asi fabrika na zpracování mramoru se to urvalo. Zahlídl jsem ptáky, jak se zvedají a snad jen ve sto metrech jsem dofrčel a šup 5tkou nahoru.
Pak už to šlo hladce na třetí otočňák, ten byl v kopcích. O něco výše už byl vítr slabší ale hlavně jsem už letěl celou dobu na inverzi. Pak přišel přeskok širokého údolí, kde už fučelo fakt ostře. Tam už jsem se jen přizvedl na konci stoupáku a při snaze vysvahovat po malé mezi jsem zapadl do údolíčka, kde protahovalo tak, že už jsem v půlce speedu stál na místě a po chvilce bojování přistál jako vrtulník mezi krávy :-)

Tomáš Brauner 


Středa 1. 10. 2008 - 4. platné kolo

 

Den 4., středa, už pomalu začínáme být unavení, i když se lítají jen pidikola, většinou je to jen dřina. Když máte dotočeno, fouká proti a nebo je všude turbulence, takže se celou dobu bojím, že se mi to vyskládá. Pak když jsem nízko, bojím se, že se nezvednu. Takže nikde nemáte klid a pohodu. Jo a zapoměl jsem na stoupáky, ty jsou buďto rozstříhaný nebo turbulentní. Prostě žádná pohodička.
Dnes se letělo kolo 49 km a protože se rozfoukalo více než očekávali organizátoři, museli jsme si dvakrát měnit už do GPS naťukanou trať a já lítám se třema... Po startu jsme se relativně v pohodě zvedli, teda pokud pomineme, že to dnes bylo opravdu výživné a občas to někomu upadlo. Na start se odcházelo a většina měla dotočeno skoro 1800 m.
ž na turbulenci vše vypadalo gut. A všichni čadili na 18 km vzdálený otočňák lehce na speedu. Po cestě jsme potkali jen jeden stoupák a stěží jsme se zvedli do 1400m a to bylo naposledy. Po otočení jsem byl relativně vysoko a pomalinku jsem plachtil na kopečky výrazně menší jako Raná.
A tam začal boj, naštěstí nás bylo jen pár, kteří se sem dostali. A pomalinku jsme začali poskakovat po kopečkách a hledat si cestu k cíli. Měli jsme to ještě 27km. Stále jsem doufal, že někde prorazíme inverzi. Ale nepodařilo se nám to ani jednou. Všechny stoupáky skončily v 950 metrech. Tam začal bengál, ale nikomu z nás se nepodařilo inverzi prostoupat.
Letělo nás 5 společně, většinou jako služebně nejstarší v malých kopcích jsem vše táhnul já a občas mi pomáhal Torsten. Vydávali jsme se dopředu před kopečky, nejlíp do závětří a hledali něco, co by nás zvedlo a posunulo na další kopeček.
Až do chvíle, kdy jsme s Torstenem vyletěli dopředu na kopci, kterej byl na našem hřebínku poslední a měřil 850 metrů. Bylo mi už pomalu jasný, že se nezvedneme o moc výše, ale nebylo kam spěchat. Nic jsme nenašli a ejhle, naši spolubojovníci Andy Aebi, Robert Bernad a Luciano Gallo se otočili a houpli do rotoru a nás tam sprostě nechali.
Tak jsme pomalu vysvahovali na horu a šup do rotoru. Torsten tam skáknul první a já po něm tak po minutce jsem se konečně přehoupl přes vrchol a ejhle, Torsten byl už skoro na zemi. Takže nějakej rotor tam asi byl. Já jsem se pro jistostu hned přilepil za hranu a letěl co nejblíže kolmé stěn.y A naštěstí jsem v rotoru našel ještě jeden stoupák, který mě hodil na další kopečky a pak už to znáte. V cíli nás dnes bylo 9, ale minimální vzdálenost 30 km dnes nepřeletělo alespoň 20% pilotů, takže vítěz bral jen 800 bodů :-(

Tomáš Brauner 



Čtvrtek 2. 10. 2008 - jak jinak, letíme


Takžeeee, dnes se letělo jen 45 km ale... Podmínky na startu vypadaly jen na slet. Každý se snažil odlehčit svůj padák na minimum, já jsem nechal na startu i foťák a spoustu dalších ptákovinek.
Nikde žádné sluníčko, vedro a vlhkost jak v prádelně, start se otevířal v 14:30 a po pěti minutách se mohlo starovat až do 15 hod, tzv. clock start. Tím se ortanizátor snažil zajistit bezpečnost na startu tak, aby moc lidí nevyčkávalo na jednom místě v těžkých podmínkách.
Pilot si mohl vybrat jestli to riskne a bude startovat vepředu a bude počítat s tím, že podmínky se budou pomalu zhoršovat a on bude těžit ze svého náskoku. A nebo odstartuje později a bude používat piloty letící před ním jako bójky, ale jen v případě, že počasí vydrží letové až do konce.
Já jsem zvolil tu první variantu. Počasí nevypadalo moc dobře a zrovna se otevíralo malé okno, takže alespoň pár kiláčků by se dalo odletět.
Většina startovala až po nás a už v prvním stoupáku nás dohnala, protože jak jsme očekávali to vůbec nechodilo. Urban se snažil urvat do perdu a i v těchto mrzkých podmínkách začal kouzlit a vydrželo mu to až do cíle, kam přiletěl jako první. Klobouk dolů :-)
Já jsem držel první skupinku a na posledních 10 km začal trochen tlačit. Vybral jsem si cestu na poslední otočňák rovinama a ne po kopcích. Volba to byla dobrá, kdybych se nenechal zlákat ptákem a zbytečně si nezaletěl.
Poslední otočňák byl jednoduchej, na svahu po kterém se dalo pohodlně vysvahovat a pak 6 km proti větru do pásky. Urban byl na svahu první a taky z nj první odcházel na dokluz. Já jsem musel počkat až mi vário ukázalo klouzák alespoň jedna ku osmi a s trochou risku jsem odletěl do pásky. Ale velkou neznámou bude pořadí, protože spoustu pilotů odletělo ještě později a podmínky pro ně už byly daleko lepší. Mým typem na vítěze je Davide Cardona.
Kdo z našich na tom byl nejlíp to ještě nevíme, výsledky budou až ráno. Jediný co víme, tak Luďánek se neuvěřitelně nasral během letu, na shuliny, kteří v jednosměrce letěli opačně a pak hlavně na mě. A Renča společně ještě s pár favority jako Torsten, Yasen a Primož, ti všichni byli o kousek kratší při závěrečném dokluzu....

Tomáš Brauner

 

Pátek 3. 10. 2008

Je pátek a už jsme s toho nuličkování utahaný jako koťata. A opět to nevypadá na lat, je oblačno a občas spadne kapka, takže si myslím, že se poletí. To už je  tady dobrým zvykem, že pokud to ráno vypadá naprd, je to většinou dobrý, nebo alespoň letový.
Kolo je dnes na tamní podmínky dlouhý 59km zig zag v horách a pak šup do rovin. Den vypadá opět hoodně vlažně, první wind-dummye se ne a ne pořádně zvednout. Takže jsem si nešel ani natankovat vodu, jen hodně nalehko jsem se oblíknul a šup nahoru.
První stoupák mi vyrazil dech, 6 m/s a docela turbolentni … kde je moje voda??? První dvě ramínka v kopcích nádhera, opravdový race. Stoupáky kolem 5ti a pak plnej plyn.
Třetí rameno už vedlo do rovin a to už se startovní pole rozdělilo na dvě. Jedni střelci rovinový a ti druzí na opatrňáka co nejdál kopcema. Už na druhým stoupáku nás kopcari měli. Opět dostupy v kopcich a rovinách byli hodně rozdilné 1500 ku 1000m což pomalinku jak jsme se blížili třetímu otočňáku přestávala být pravda. Poslední rovinu před malou pahorkatinou, kde zase půjde alespoň svahovat jsme už měli dostupy jen 700.
Po přeskoku začal boj o přežití. Ti co doletěli až tam začali šudlat nuličky. Vyplatilo se trochu riskovat a přeskakovat v menší výšce z homole na homoli. Když jsem přiletěl ke 3tímu otočňáku, nevedla k němu jiná cesta než rovinama. A po přeskoku se každej snažil zachytit na kamenných homolích, ale už jsme byli moc nízko. Jáá jsem je trpělivě kopíroval a hledal místo, kde by se vytvářela nějaka dýza, kde by se šlo přizvednout. Nakonec jsem ji našel a pomalu se začal zvedat. V tom okamžiku na otočňák ještě s docela slušnou výškou přiletela poslední skupinka, která se přizvedla opravdu hodně v rovinách a tak bez točení dali alespoň otočňak. Byla tam i Renča a několik dalších pilotů. Cesta dál už vedla jen po homolích a víícemeně zase svahovačka s občasným přizdviženim ve slabých stoupácích. Nakonec do cíle doletěl jen Žán Mark Caron , já jsem letěl až do západu slunce a do cíle mi chybělo 6km.
Teď přišel i Radek a řekl mi že Renča narazila do drátů a propadla se někam do lesa, údajně je jen potlučená, běžíime to rychle prověřit. Takže už víme co ji je. Má popáleniny prvního a druhého stupně na nohách a ne nějak rozsáhlé, ale nic zlomeného. Údajně skočila v malé výšce do místa, kde nebylo kde přistát, ale co se vlastně stalo se dozvíme až později až ji přivezou sem do Castela. Tak držte palce ať je v poho.

Sobota 4. 10. 2008

Poslední kolo letošního ročníku PWC 2008 a finálové kolo této soutěže meří celých 55,2km a vedla přes 1 otočný bod. Vetšina trati se dala letět po horách a dnešní podmnínky vypadaly opravdu pěkně. Místňaci tvrdili, že tohle je to jejich klasické krásné letové počásko. Raději jsem natankoval vodu, co kdyby.

Je odstartováno a opravdu to dnes v horách, alespoň kolem kopce funguje až moc dobře. Po startu letíme na jeden otočňák na protější stranu kopce a pak zpět a kolem kopcu směr cil.

Hned po startu se vytvořila utočná skupinka, v čelé bratři Valiči a Simon. Urban hrál vabank a Simon a Aljaz neměli co ztratit.  Já jsem musel letět co to dá, protože mi na krk dejchalo až moc lidí za mnou. První část trati byla překrásná a byl to skutečný race. Po pár km jsem dohnal první skupinu, která se trochen nafoukla, už nás bylo kolem 10 a pomalu jsem si vytrvářeli nadskok.

Pak přišlo 20km rovinama. Z hor  jsme odcházeli s 1800 metrama a hned jsme začali padat 2 a 3m/s  Nikde to neneslo a skupinka se začala rozpadat. Urban si vybral stopu vlevo a já v  pravo. Po chvilce už jsem od sebe byli více než 2km. To uz je velká vzdalenost a kdo najde první stoupak bude v cili. Když uz jsme byli nízko a mě začaly pomalinku cákat nervy, přimo předemnou jsem si všimnul kroužících Urbana. Po chvilce už jsme byli zase všichni pohromadě, protože nám chvilku trvalo než jsme stoupak našli a dostředili a navíc byl slabej, dojelo nás dalších 10lidí a bohužel pro mě i Smucker, který na mě ztrácel 30 bodu.

Po dotočení jsem se vydali směr cil, scházelo už jen něco kolem 12km. Po chvilce jsem zase najeli špatnou stopu a každej zacal bojovat jak uměl. Urban pokračoval svoji levou stranou a ja měl pocit že nam fouka zprava a tak jsem se držel hodně vpravo a snažil se doskočit na blízkou pahorkatinu.

Zbytek pokračoval v psí vyšce pořád dál. Ja jsem byl sám a docela dlouho mi trvalo než jsem našel stoupak, zbytek se snažil zvednout ve slabých nulkách, nekteří dokonce vyhnívají pár km před páskou. Ja už ve stresu dotačím a v plném speedu frčím na goal. Skupinka která letěla lehce za námi, nakonec vytěžila s informací, které viděli a nejlíp dokázali zasprintovat na posledních 10km. A bohužel pro mě je Smucker 3min přede mnou, což mu stačí na vítězství.

Výsledky závodu (PDF)

Konečné výsledky světového poháru (PDF)

 

PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil
PWC 2008 - Brazil